The Prague Irish Set Dancers byli v Augsburgu

V pátek 20.5.2011 jsme jakožto čeští vyslanci a špionážní jednotka vyrazili směrem na Augsburg, ale skončili jsme v minivísce asi 30 km od tohoto města.
Víkendový workshop "Midsummer set dance weekend", který vedl Gerald Butler, se tam konal v Bruder Klaus Heimu, což je poměrně velká a rozlehlá budova patřící augsburské diecézi a slouží patrně jako vzdělávací a školící, ale také rekreační zařízení.

Kromě nás tam totiž byly i rodiny s dětmi, o které se celý víkend starali jacísi jakoby vedoucí. Musím říct, že iluze dávno minulých pionýrských táborů byla zcela dokonalá. Ubytování bylo trošku spartánské, ale komu nevadí společné sprchy a WC na chodbě, byl určitě spokojený.

Na druhou stranu tam – dle mých pocitů - panovala velmi uvolněná, skoro letní pohoda, obsluhující personál byl vcelku příjemný, jídla byla skvělá a organizační nedostatky ( vezmeme-li v úvahu, že tam bylo naráz asi 200 lidí ) byly nepatrné a zvládnutelné. Hlavně organizátoři celé akce se skoro předháněli v tom, aby vytvořili velmi přátelskou a pohostinnou atmosféru a dařilo se jim to.

Tancovat se začalo v pátek vpodvečer, Gerald začal polehounku s two hands tanci a i když jsme po zážitcích z předloňského Miltownu kouleli očima, nakonec to bylo fajn a svěží zatancování. Two handy nás ostatně provázely celým víkendem, v neděli je učila Chris, a byly docela vtipné a snesitelné.
Večerní ceilí bylo jiskřivé, skoro jako v Irsku, hudba byla velmi svižná a jen vysoké stropy místnosti nás zachránily před udušením, protože otevřená malá okna vzduch měnit nestíhala.
My s Lenkou jsme bohužel nebyly ve stoprocentně vyladěné fyzické kondici, tak jsme se odebraly na kutě poměrně záhy kolem 23 hodiny a Ivana a Vaška jsme nechaly na pospas tancechtivým Němkám. Asi byly tancechtivé příliš, ani pánové nevydrželi do konce ?.
V sobotu jsme absolvovali dva tříhodinové workshopy, kde se učily jak celé sety, tak s námi Gerald Butler piloval kroky, a večer se ceilí opakovalo. Opět skvělá nálada, skvělá muzika a velmi bohaté pohoštění. Na ceilí jak v pátek, tak v sobotu přišlo výrazně víc lidí nežli na lekce, sál skoro praskal ve švech a účast byla vskutku mezinárodní – kromě německé většiny tam byla početná skupina tanečníků z anglicky mluvících zemí ( neuměli jsme identifikovat, zda šlo o Angličany nebo Iry ), Belgie, Švýcarska a snad prý i z Dánska. No a samozřejmě od nás, ze srdce Evropy, z matičky Prahy…..
Neděle působila již trošku unaveným dojmem, takže ty two handy byly vítané, nemuseli jsme ani moc myslet, ani se nijak extra moc hýbat. Ale ani "ty naše" irské rytmy nepřišly zkrátka, musím říct, že Butler učil hezké sety a pokud je někde na internetu najdeme, stálo by za to se je naučit a zařadit je do našeho portfolia. Byly svižné a svěží a ne až zase tak moc složité.

Takže pokud bych měla shrnout zážitky z tohoto víkendu – moc se mi tam líbilo, výrazně víc nežli v Erlangenu (za což možná mohlo i počasí), a vřele bych doporučovala příští rok se vydat do Violau ve větším počtu.

Tak uvažujte a případně šetřete do prasátka.
I když cena nebyla nesnesitelná, myslím, že na osobu s plnou penzí ( bez dopravy ) vyšly ty tři dny na cca 120,- euro. A když si vezmeme, že za nic dalšího se tam utratit prostě nedá ( kromě pěti domů už je tam jen obrovský krásný kostel ), tak to až zase taková darda nebyla.

Vlastně……..utráceli jsme, utráceli. Tupláky v rukách vnadných bavorských servírek byly pro naše pány lákadlem neodolatelným ( netroufám si hádat, co bylo lákavější – zda pěnivý mok a nebo ta luzná germánská děvčata ) a pod kaštany na sluníčku se sedělo bezvadně… ?

-dk-